souhlasím Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Angličtinu učím už od roku 1984. Tedy třicet let. Začínal jsem v jazykových kursech podle knihy, která je dosud na trhu a používá se. Modrá kniha učebnice pro jazykové školy známá též jako Prokopovi. TheSimpsons tehdy ještě neexistovali a od západních sousedů nás dělil drátěný ohradník zvaný železná opona. Po sametové revoluci jsem učil postupně na základní škole na Barrandově, na obchodní pětileté akademii v Libni, na vyšší odborné škole a na vysoké škole. Vedle toho jsem pokračoval v kursech i individuální výuce, přeložil několik knížek a začal učit španělštinu a v poslední době i latinu. Kromě toho, že se tím živím, mám učení opravdu rád. Ne vždy ale většinou. Tedy alespoň jsem to už dlouho vydržel Přesto nemám nějakou zázračnou metodu a nebudu nikomu slibovat, že naučit se jazyk je snadné. Není, stojí to spoustu energie, času a úsilí. Na druhou si opravdu myslím, že cizí jazyk se dokáže naučit každý. Musí jen chtít, najít dobrého učitele a používat smysluplnou učebnici.A místo nějaké oblíbené činnosti se jen určitý čas učit slovíčka, mluvnici, číst, psát a poslouchat. Někomu to jde snáze, někomu obtížněji, ale zvládne to každý. Rodný jazyk umíme všichni. K angličtině mám spíše utilitární přístup. Je to jazyk, který dominuje mezinárodní komunikaci a asi ještě dlouho bude. Jak říká David Crystal: mávejte někomu před očima dolarovou bankovkou a rád se naučí i roztodivná nepravidelná a frázová slovesa a další anglické speciality. Estončina je možná krásnější jazyk ale tu dolarovou bankovku postrádá.